Ploty a oplocení pozemků - hranice vlastního území

Pěkný příklad pro ty, co se přece jenom potřebují ukrýt před pohledy susedů a kolemjdoucích. Zajímavý kontrast s domem, který však doplňuje celkovou architekturu a vyvažuje množství použitých materiálů.

Na takovýto obraz pěkné architektury bez vymezení vlastního území si u nás asi budeme muset ještě chvilku počkat. Nových domovů bez plotů je zatím jako šafránu. Je mi jasné proč. Pokud se k vám bude chtít někdo nepozvaný dostat, dostane se i přes dvoumetrový plot. Toto působí neskutečně osvobozujícím dojmem.

Excelentní příklad starého známého „méně je více“. Ne všichni potřebujeme něco skrývat za vysoké neprůstřelné ploty a  nebo ukazovat svoji kreativitu při stavbě plotu Naštěstí, na tomto světě jsou i tací ,kteří mají cit pro estetiku, a když si nejsou až tak jisti, nechají to na odbornících.

Takovým nádherným živým plotem určite nepokazíte žádnou archetekturu.

V jednoduchosti je krása – to platí, ikdyž máte radši architekturu méně chladnou a přísnou.

I v  minulosti chápali,co je proporce a vyváženost tvarů a materiálů. Horizontální rozdělení hmoty plného plotu na pevnou zděnou část a část s rostlinami se dnes moc nepoužívá, což je škoda. Ulice s nedobytnými hradbami by se tím odlehčily a zkrásněly.

Jedna malá vlaštovka ve svobodném myšlení při ohraničování pozemku se našla i u nás. Ikdyž je velmi nesmělá. Tady bychom chtěli pochválit zvolené materiály a proporci.

Tady je vidět aspoň pozitivní náznak. Kovové části jsou pěkné, byly by však hezčí, kdyby byly o něco delší, takže by těch zděných bylo méně. Všechno však kazí velké kameny. Jemnější struktura a nebo raději cihlový obklad by určitě působily decentněji a dovolily by vyniknout kovovým částem oplocení.

Rádi bychom věděli, co tímto plotem chtěl majitel říci. Křiklavý oranžový kovový plot, kamenná zeď, bílá plastová garážová vrata, žlutý dům s hnědými dřevěnými okny a jakýsi obklad na kousku fasády... Divoká a nevydařená kombinace možného i nemožného.

Plot jako průmyslová a neoddělitelná součást architektury domu. Jakoby tam byl i nebyl zároveň. A nemusí stát přesně na hranici pozemku, jenom abyste nepřišli o několik centimetrů toho svého.

O charakteru této ulice sa nedá hovořit ani ve snu. A ploty jsou tu zjevně ukázkou ega svých majitelů. Jedno však musíme uznat, podařilo se jim sjednotit nevkusnou architekturu nevkusným plotem.

Nevíme, jestli je to záměr, nebo jenom dočasný stav, ale doufáme, že původní starý plot také podlehne duchu nově přistavěné a i velmi vkusné části oplocení, která je odezvou na architekturu domu.

Tento plot se pěkně „vybarvil a vybublinkoval“... A když se k tomu vybarví ještě i ten přízrak za ním, sousedé by mohli začít špatně spávat.

V tomto případě byla velká snaha investora celé nové čtvrti o její určitý charakter, a to bez přísného vymezení vlastních území. Každý si to však vysvětlil po svém. A nevkusně. Opravdu se vám něco takového líbí?

Oplocení z ušlechtilých materiálů

Oplocení patří pro svoji délku k nejdražším záhradním stavbám. Jeho návrh i zhotovení bychom proto neměli zanedbat. Vnímáme jej zvenčí i zevnitř. Líniová stavba trvale ovlivňuje atmosféru našeho zahradního prostoru.

Přední část pozemku se vstupem a vjezdem hraničí s veřejným prostorem ulice. V této části je důležitý estetický vzhled plotu a soulad s materiálovým řešením domu, jako i vstupní branky a vjezdové brány. Boční strany a zadní strana oplocení většinou oddělují náš pozemek od sousedního, proto je požadovanou vlastností oplocení jeho neprůhlednost. Na okrajích sídel zadní strana často sousedí s volnou krajinou. Tehdy se snažíme řešit oplocení tak, aby umožňovalo výhled na pěknou krajinnou scenérii.
 

Styl

oplocení a jeho celkový vzhled jsou výsledkem výběru materiálů, vzájemného poměru jednotlivých částí, rytmu jejich opakování nebo střídání a poměru, resp. vztahu stavby k domu i okolí. Při vyvážené kombinacii může oplocení působit esteticky směrem dovnitř pozemku i zvenku. Spolupůsobí s charakterem domu i v širších krajinných vztazích (především u okrajových pozemků). Vstupní část se snažíme sladit i se sousedními objekty. Je třeba zvážit, jestli má mít plot jednotný charakter v celé své délce, nebo ho přizpůsobíme specifickým podmínkám daného místa a postavíme jej z dražších (vpředu) a levnějších (po bocích a vzadu) častí.

Výška

Při rozhodování o výšce oplocení je třeba dodržet proporcionalitu mezi velikostí zahrady a velikostí a výškou domu. Oplocení do výšky 1 m je nenápadné a při vhodné výsadbě jej skoro nezpozorujeme (vhodné je především do přírodního prostředí). Jeho ochranný účinek je však nepatrný. Plot vysoký do 150 cm tvoří jasné ohraničení, ale oku ještě nepřekáží. Plot nad 150 cm už působí prostorotvorně a při výšce 170 cm a více je už pohledovou bariérou zvonku. Zevnitř ho většinou maskujeme výsadbou, ale i tak působí jako vnímatelný pás stěny. Navíc může větší části plochy stínit, hlavně ráno a v podvečer a také na jaře a na podzim. Výška plotu je důležitá i při svahovitých pozemcích, hlavně tehdy, když je oplocení položeno níže než dům. Kvůli pohledové zábraně by byl někdy potřeba vyšší plot, než je to konstrukčně možné, proto v takovém případě sestavíme pohledovou bariéru z pevného oplocení doplněného zelení.

Ploty – optické předěly

Ochranná funkce plotu v současné zahradě ustupuje a do popředí se dostává funkce pohledové izolace (ať už mluvíme  o vytvoření soukromí oddělením se od okolí, a nebo o dalším funkčním členění uvnitř zahrady).

Předzahrádky s ploty nebo se psy?

Vymezení  zahrady plotem po obvodě je většinou samozřejmost, která sa často realizuje ještě před stavbou domu. Plot v takémto případě plní především ochrannou funkci – materiálem bývá většinou pletivo. Netýká se to části plotu mezi ulicí a domem. Ta tvoří vstupní a zároveň i reprezentativní část zahrady, kterou vidí každý – od sousedů přes pošťáka až po exekutora. Měli bychom zvolit stavebně náročnější oplocení,které stylově navazuje na architekturu domu a tvoří jenom symbolický předěl, který však jasně vymezuje veřejné a soukromé vlastnictví. Vytvořit v této části zahrady izolační clonu, která zabrání nežádoucím pohledům, by bylo vysloveně špatně, ikdyž i takové případy se bohužel vyskytují.

 Oplocení předzáhrádky má kromě někdy dost sporné úlohy architektonicky doplňovat budovu jedinou skutečnou funkci – chrání naše rostliny před neposlušnými psími návštěvníky (všichni ostatní hranici pozemku většinou respektují). Předzahrádky bez plotů působí vzdušně a prospívají vzhledu celé ulice. Psy si však s oblibou značkují naše výsadby bez ohledu na lidské vlastnické právo, proto je vhodné otevřenou předzáhradku vyřešit tak, aby psími návštěvami trpěla co možná nejméně. Neměly by v ní růst jehličnany a vždy zelené dřeviny, které bez každoroční výměny listů trpí psím značkováním víc než opadavé druhy. Naopak, hodně vydrží okrasné trávy, především vysoké bambusovité, odolné jsou i listnaté skalničky či drobnolisté trvalky. Namísto flekatého trávníku jsou lepší sypané kulaté kamínky.


Omezit přístup k choulostivějším rostlinám může pomoci i ochranná předsadba listnatých opadavých keřů a trvalek. Měli bychom  zvážit i nabídku nějakého jiného místa vhodného „na označení“ (například sloup s poštovní schránkou). No a potom přijde na řadu časté oplachování výsadby vodou, tolerance k psím pudům a výchova jejich nepořádných pánů. Zajímavý může být i typ, který vyzkoušel jeden majitel otevřené výsadby – značkováním ohrožené skalničky postříkal postřikem, který používají lesníci na ochranu proti ohryzování mladých stromků vysokou zvěří. Prý to zabralo, netušíme však, kde sa taký postřik dá sehnat a jestli je k dispozici i jeho bezbarvá varianta.

Ploty ještě nevyhynuly

S plotem a nebo bez něho; pocit vlastnictví, touha po vymezení svého soukromí a vlastní teritoriální zájmy jsou hluboko zakořeněny v lidském povědomí. A tak se zakořeňují okolo domů  po celé naší rodné  zemi ploty a plůtky, ba skoro někdy i pořádné okolohradníky, případně opevnění. Bohužel, někdy je celkem vydařený projekt rodinného domu dostane pořádně na frak „prošpekulovaným“ plotem. Někdy sa zdá, že pro zdobenost nebo jiný rozmar majitele zapomněli  udělat krok dozadu, aby viděli svoje dílo v celé kráse plotu.

Plot je první ctností domu

A proč? Protože je první  „na ráně“, a přece se nemá povyšovat. Většinou se majitelé na plotě nejvíc zapomenou a ukážou na něm svoji "tvořivost“, vždyť co se dá na takovém plotě  pokazit? Všechno. Technicky i vzhledově.Když se s návrhem plotu nechystáte za architektem, ale přece jenom si nejste jisti svým výběrem, je tu osvědčené řešení: v jednoduchosti je krása. Oplocení nezastíní obydlí, když mu ponecháte jeho přirozený vzhled (kovový materiál snese bílou, šedou, černou, přírodní zelenou..., dřevěný zas vynikne strukturou dřeva a jeho povrch stačí přetřít bezbarvým lakem).

Nejenom keřmi je plot živý

Množství starších domů mělo to štěstí, že jim byla dopřána předzahrádka, která je oddělovala od hluku a nečistoty ulice. Budovala se tři až šest a více metrů podél stavební čáry (určuje vzdálenost  přední stěny budovy od tzv. regulační čáry oddělující soukromé od veřejného). Pletivové oplocení je přirozenou zvukovou izolací, když se vhodně skombinuje s keřmi – úplně stačí výška 70 až 120 centimetrů. V případě, že je třeba oddělit soukromý pozemek od vedlejšího: pletivem nebo laťkami, běžná je výška 100 až 150 centimetrov. Do zahrad, hlavně těch na vesnicích, se opět  vrací nostalgie starých časů.

Využívají se více tradiční postupy, materiály a vysazují se typické užitkové a okrasné rostliny. Ideálně na tento účel jsou dobře ohybné větve vrby , které se navzájem proplétají a výsledkem může být dokonce malé umělecké dílo. Takýto plot sice není tak trvalý jako kovový, ale působí opravdu originálně a okamžitě zaujme. Když se pro takový zajímavý plot rozhodnete, nezapomeňte jednotlivé větve dobře upevnit drátem. 

Tradice, nebo úchylka majitelů rodinných domů?

Oplocení je součástí obydlí od nejstarších časů. Dnes už neexistuje žádný diktát při výběru materiálu nebo při výšce konstrukce. To,jaké budou a jestli ještě budou, vychází z vnitřního pocitu a z potřeby bezpečí jednotlivých kultur.Jako kůl v plotě – asi takto by působil plot v některých zahraničních příměstských oblastech, kde ztratil význam. A přece tu díky rozmístění zeleně a vhodné architektuře působí pozemky útulně a celé čtvrti rodinných domů tvoří jeden celek. Proč jsou potom ploty pořád zajímavé a proč je chceme?

Hlavně na méně exponovaných částech (například medzi dvěma sousedními zahradami) můžeme použít i pletivový plot. Důležité je, aby byl dokonale postavený a napnutý. Platí, že čím je plot vyšší, tím musí být sloupek pevnější. Čím je sloupek pevnější, tím je pevnější celý plot. Moderní pletivové ploty tvoří jednoduchou skládačku a jejich montáž opravdu není složitá. V předpokládané rovině plotu se rozvrhnou a vyhloubí v půdním profilu jámy na základové patky sloupků a vzpěr. Osová vzdálenost sloupků by měla být ve vzdálenosti  2 až 2,5 metru. Ukotvení sloupku v patce je přibližně 50 cm. Sloupky by měly vyčnívat  ze země v délce, která odpovídá výšce pletiva plus asi 4 cm tak, aby bylo možné vzhledem na terénní nerovnosti umístit pletivo mezi povrch půdy a čepičku sloupku. Sloupky se zabetonují a beton se nechá ztvrdnout. Plot začíná krajním sloupkem, pokračuje průběžným a ukončí se koncovým sloupkem, přičemž krajní a koncový sloupek mají jednu vzpěru, průběžně jsou zapřeny souměrně z obou stran. Na rohy jsou určeny rohové sloupky. Vzpěra se přichytí  ke sloupku háčkem,což má oproti objímce své výhody. Na delších úsecích se plot zpevní tím, že každých 25 metrů se průběžný sloupek zajistí vzpěrou.

Na trhu jsou již také svařovaná pletiva, která při montáži nevyžadují použití napínacích drátů, protože každý nosný vodorovný drát je současně i napínací. Role pletiva se rozvine a vyrovná podél plotu na upínací straně sloupků. Začátek role se postaví k prvnímu sloupku tak, aby průhyby  vodorovných drátů směřovaly směrem dolů. Okraj pletiva se upevní na počáteční sloupek svorkami a kleštěmi BEKACLIP ve vzdálenosti přibližně 25 až 30 cm po celé výšce pletiva. Je třeba dbát na to, aby svorky zachytily vodorovný i svislý drát pletiva současně a podle možností střídali svůj sklon k vodorovné rovině. Pletivo se tahem rukou předběžně napíná a postupně přichytává k dalším sloupkům. „Došponuje“ se pomocí napínacích kleští. Na nerovném terénu je třeba dělat  odskoky. V místě odskoku se použije jeden sloupek se dvěma vzpěrami, který je delší o výškový rozdíl odskoku. Pletivo je potom třeba v tomto místě rozstřihnout a  oba konce přisvorkovat  vzájemně výškově posunuté. Při plynulém stoupání, resp. klesání terénu je možné podle konkrétních podmínek připevnit pletivo na svislé sloupky rovnoběžně se sklonem terénu. V tomto případě je potřeba, aby sloupky přečnívaly nad zemí v délce větší, než je výška pletiva.

Ploty mezi mým a cizím

Oplocení pozemku a zahrady obytného domu patří k nezanedbatelným architektonickým detailům, které přispívají k celkovému dojmu domu. Stejně jako  dům, tak i jeho detaily jsou odrazem doby, v které žijeme a reprezentují architekta i majitele. O dobré i zlé příklady v našem okolí není nouze. Oplocení v sobě spojuje funkční i dekorativní rozměr, vymezuje a částečně chrání ohraničený prostor domu, a zároveň esteticky dotváří okolí.
 

V první řadě je třeba si důkladně promyslet, co všechno a jak oplotit, a jestli přitom úplně nebo jenom do jisté míry akceptovat původní prostředí lokality, kde bude plot stát. Některé oplocení se, vzhledem na svoji podstatu, dá jen těžko anebo se vůbec nedá změnit. Oplocení mohou být  z různých materiálů a rozmanitých tvarů. Plot mohou tvořit  živé dřeviny, dřevěné desky nebo laťky, a nebo kamenná či cihlová zeď, někdy kovové (ltinové nebo ocelové průhledné mříže), drátěný plot či betonové tvárnice. Charakteru oplocení napomáhá způsob ukládání a vazby použitého materiálu, druh a  struktura kamene. Výška plotu závisí od podmínek hlučnosti a prašnosti místa, kde se dům se zahradou nachází, a jeho výběr se přizpůsobuje terénním podmínkám a  názoru majitele. Ohraničení  zahrady je vnitřní a vnější. Vnější tvoří ochranu soukromí a bariéru před vstupem cizích lidí. Vnitřní má za úlohu vytvářet  funkční prostory a členit zahradu. Může oddělovat úžitkovou a obytnou zahradu, hospodářskou část, oblast na hraní a relaxaci, zakrývat kontejner na smetí.
             

Okrajově z vývoje oplocení

Jednoduché zídky a ploty se objevily už velmi dávno, v době prvních trvalejších lidských obydlí. Člověk začal na malých políčkách pěstovat obilí a jiné plodiny, a také chovat první domácí zvířata, a tak je potřeboval ohradit. Zvířata, aby mu netekly, a úrodu proti pošlapání. Na stavbu oplocení se tehdy používal materiál, který byl poruce: proutí, větve, kusy dřeva, kámen. Vývoj plotů a zdí od té doby přešel kus cesty. Na oplocení se používaly najrůznější ušlechtilé i  méně pěkné materiály (včetně drátěného pletiva). Lidé milující tradice zůstávají stále věrní trvanlivému plotu jako výbornému výrazovému prvku a architektonickému detailu. Vzorem tvarů a nápadů oplocení, a zároveň i tvorbou zahrad, může být Anglie, ne nadarmo z něho vzešel i první přírodní park vůbec.

Branky a brány

Obojí je součástí oplocení. Zatímco branka slouží pro průchod lidí, bránou projíždějí auta do garáže nebo aspoň na pozemek. V některých případech jsou branky i brány  začleněny do oplocení aniž je vidíme,ale s oplocením tvoří jednolitý celek. Brány mohou být dvoukřídlé nebo posuvné. Posuvné jsou výhodné, ale pokud je na pozemku  dost místa na její otvírání. Systém posuvné brány může být mechanický nebo elektronický, ovládaná přímo nebo dálkově. Oplocení celého pozemku okolo domu a zahrady může být různě vysoké.Zepředu je optimální výška a z boků od sousedů může být plot vyšší. Pokud je zahrada malá vyšší plot je nevhodný, protože jím se plocha zahrady ještě zmenší. Plot nemusí být okolo celé zahrady z jednoho materiálu. Je dobré někdy vystřídat dva materiály. Velmi působivá je kompozíce plného zdiva s nepravidelnými oblými otvory, vyplněnými kovanou mříží. Každý plot má „vlastní tvář“ a rozměr,  který mu dodávají materiály, velikost, struktura, barvy a jejich početné kombinační možnosti.

Ploty, zdi, brány a branky

Plot neslouží jenom k ohraničení soukromého pozemku nebo na rozdělení jednotlivých funkčních částí zahrady. Odpovídající vysoké ploty mají být ochranou proti nežádoucím pohledům zvenku. Pro každý typ zahrady a vyhovující skoro každému vkusu sa dá v současnosti najít vyhovující řešení. Na vesnici se hodí především dřevěné ploty. K rustikálnímu a venkovskému  stylu bydlení patří přírodní dřevo, někdy zušlechtěné nátěrem. V různých evropských krajinách se na  vesnici v rovinatých a pobřežních oblastech používají bílé dřevěné ploty, které velmi dobře vypadají ve spojení s cihlovými neomítnutými domy. Do venkovského prostředí se hodí i romantické proutěné ploty. Ve městě se dřevěné ploty občas nahrazují kovem. Pod plot je bežná podezdívka a mezi jednotlivé pole plotu se dávají sloupky. Špičky sloupků mohou být umělecky ozdobené dekorativním prvkem.

Dřevěné ploty

Laťkové a sloupkové ploty působí podle nátěru přírodně nebo decentně. Stupeň průhlednosti závisí od způsobu a hustoty řazení latěk. Velmi úzké a blízko při sobě postavené laťky působí subtilněji. Tyčové ploty bývají jenom nízké, a tak nepředstavují v pravém slova smyslu žádnou ochranu. Odedávna se používali na obehnání pastvin. Ploty se šikmým křížovým laťkováním jsou vhodné jenom na  ohraničení. Vkusnější jsou diagonální mřížové konstrukce s malými oky nebo  úzké lišty v rámu, které vypadají lehčí. Pletené ploty se vyrábějí z tenkých lamel, z vrbového či olšového proutí a nebo z bambusových tyčí. Ploty mohou být pletené vertikálně i horizontálně. Ikdyž tento plot tvoří výbornou ochranu proti pohledům zvenčí, hodí se k zahradám přírodního typu. Na zvýšení intimity je možné před takýto plot postavit z vnitřní strany ještě živý plot.

Kovové a drátěné ploty

Ploty z kovových prutů, zvláště když jde o umělecky kované prvky, spojují v sobě ozdobnou a ochrannou funkci. Drátěné a kované mříže jsou vhodnou oporou pro  popínavé a plazivé rostliny, jako je víno nebo šípková růže. Moderní ploty z poplastovaného drátu nevyžadují žádnou starostlivost, jsou pevné. Pro svoji jednoduchost a průhledost nechávají vyniknout zahradu nebo dům v plné kráse.  Jsou nenápadné a  mohou být  v některých provedeních i ozdobou zahrady.

Živé ploty

Pěstování živého plotu, zvlášť tvarovaného, je proces, který je poměrně náročný a trvá roky. Základem úspěchu je správně udělaná výsadba a řez živého plotu. Důležité jsou nejen výška, šířka a rychlost růstu, nároky na světlo, teplotu, půdu a vláhu, ale svoji roli má také velikost a barva listů nebo jehličí. Živé ploty mohou být různé výšky.  Vysoký živý plot chráni dobře zahradu před větrem. Z opadavých stromů, kterých  vzhled se během roka zajímavě mění, sa dá také vypěstovat živý plot. Nejvhodnější jsou habr , buk, lípa, javor a hloh . Habr a buk jsou zajímavé, protože jim na zimu zůstane v koruně velká část uschnutého listí, které zaručí neprůhlednost. Vždy zelené keře, jako například  rododendróny,jsou v zahradě atraktivní,ikdyž nenarostou až do takých výšek jako předchozí druhy.